S úctou ke stromům, půdě a první sklizni:
Blíží se podzim. V Apulii se olivovníky chystají odevzdat své plody.
Olivovník tu není dekorací krajiny. Je to živá paměť země. Stojí v Apulii po staletí, udržuje půdu, dává stín i ticho a učí trpělivosti. Od Capitanaty po Salento se táhnou háje jako stříbřité moře. V severní části Bari, v Alta Murgia, mezi údolími a větrem Jaderského moře, roste odrůda Coratina. Je odolná a hrdá, stejně jako lidé v Apulii.
Právě z ní se rodí olej, který nese značku Oliva ceramica.
Sklizeň tady začíná úctou. Coratinu sklízíme jako první, ještě než oliva dosáhne plné zralosti. Plod je v tu chvíli pevný, zelený, plný síly, kterou by později odevzdal slunci. První sklizeň znamená méně oleje, a právě proto víc chuti, víc vůně a víc toho, co v oleji zůstává živé. V nezralé olivě se skrývají hořkost, ovocnost i látky, které dávají oleji jeho blahodárný charakter. Kdo spěchá na množství, ztrácí to podstatné.
Do hájů vycházejí celé rodiny. Je to práce i obřad, který se předává z generace na generaci. Olivy putují do mlýna dřív, než uplyne den. Lisují se za studena, pomalu, aby teplo neubralo oleji jeho jemnou sílu. Pak odpočívá v keramické nádobě, která ho chrání stejně jako kdysi chránily olivový olej amfory.
Staráme se také o půdu. Tráva pod stromy vyroste, poseká se a zůstane ležet jako přikrývka. Vrací zemi to, co jí stromy vzaly, a drží v háji život a vlhkost.
Olej z první sklizně Coratiny má barvu mladého listu. Voní po syrové olivě a mandli, chutná ovocně, hořce a čistě. Není to olej, který se ztrácí v jídle. Má jedinečné blahodárné účinky právě proto, že oliva nesmí dozrát až do konce.
Každá nádoba Oliva ceramica nese kousek této úcty: tvar plodu, teplo hlíny a olej z prvních, ještě nezralých oliv. Listopad proto není jen časem sklizně. Je to chvíle, kdy země, strom i člověk na chvíli dýchají stejně.